Plán byl jednoduchý: společná dílna studentů Gymnázia Paměti národa a pamětníků z inscenace TisíciHRAnu 89. Sednout si k jednomu stolu, otevřít listopadové příběhy a zkusit porozumět tomu, co z nich zůstává pro dnešek.

Jenže do školního dne vstoupila současnost. V Praze se právě na 22. dubna 2026 chystala demonstrace Média nedáme! a studenti se rozhodli, že u rozhovoru nezůstanou. Vzali kartony, fixy a myšlenky, které před chvílí zazněly u stolu. K průvodu se přidali i pamětníci a společná dílna se na chvíli přesunula ze třídy do ulic.

Na podobných setkáních je silné právě to, že nejdou úplně naplánovat. Někdy se historie neotevře jako učivo, ale jako rozhovor, ve kterém obě generace zjistí, že jim záleží na stejných věcech.

Na možnosti ptát se, mluvit nahlas, dát prostor různým názorům. A nenechat veřejný prostor ztichnout.